Pavla Vohánková

Narodila jsem se ve středních Čechách jako prostřední dítě inženýra a inženýrky, příslušníků střední třídy. Moje dětství formoval skaut a časté kempování s rodiči. Po střední škole jsem vystudovala filosofii a sociologii v Olomouci a už jsem tu tak nějak zůstala. Děti ve mně dříve vzbuzovaly směsici spíše negativních pocitů a představa práce ve školství pak čirou hrůzu. V žebříčku nejhorších povolání hned druhé místo za obsluhou kopírky. Svým fobiím jsem se rozhodla čelit statečně a pořídila si čtyři děti. Tento experiment se vydařil. Pustila jsem se do dalšího bodu na seznamu a získala pozici v administrativě s obří kopírkou v kanceláři. Tam jsem pro změnu zjistila, že s některými fóbiemi člověk nehne a musí je prostě přijmout. Práci na sobě jsem však nevzdala a neohroženě se pustila do studia předškolní pedagogiky a po absolvování nastoupila jako učitelka do MŠ. Děti ve mě nyní vzbuzují směsici spíše pozitivních pocitů a práce ve školství mi dává smysl. Považuji se za skalní fanynku programu Začít spolu, ve kterém jsem měla tu čest několik let pracovat. Na lesní školce oceňuji, že se můžu spolu s dětmi intenzivně vystavovat slunci, ale i větru, dešti a mrazu - má to něco do sebe…