Zkušenosti rodičů II

Do lesní školky jsme začali vodit našeho syna, když mu bylo dva a půl roku. V tomto věku bylo znát, že mu dělá radost být s dalšími dětmi a nestačí mu jen nepravidelné kontakty někde na hřišti, nebo v herně. Domluvili jsme se, že zkusíme jeden den v týdnu, konkrétně čtvrtek. Začali jsme s docházkou v září a bylo vidět, že se to Matyášovi dost líbí. Při předávání ve školce neplakal, velice rychle se zapojil do hry s ostatními dětmi. Byli jsme velice spokojeni s individuálním přístupem k našemu synovi – vzhledem k jeho věku ještě není úplně samostatný (například v osobní hygieně), taky jeho řeč ještě není úplně jednoznačně srozumitelná. Bylo pro nás důležité, že pracovníci ve školce byli vždy ochotní se domluvit, přizpůsobit jeho potřebám a také nám dát zpětnou vazbu, jak se který den Matyášovi dařilo. Od začátku jsme se účastnili „třídních schůzek“, dostávali jsme pravidelné informace, co se děje a  co se chystá, měli jsme možnost se zapojit.

Především jsme však spokojení s tím, že většina aktivit probíhá venku, děti jsou na čerstvém vzduchu, v pohybu (neperou se o hračky,,). Matyáš byl téměř od začátku schopen nám stručně popsat výlety, které se školkou podnikali (například, že byli u rybníka a byl tam most a slyšeli žáby atd.). Největší radost má ovšem, když naprší a může s ostatními kamarády běhat loužemi. My rodiče zase máme radost, že děti mají možnost se podílet na chodu školky (například jdou sbírat dřevo, aby si mohli zatopit, nebo sbírají šípky na čaj). Další přidanou hodnotou je pro nás to, že dětská skupina je sice stálá, ale není věkově homogenní, takže Matyáš má možnost mít stejně staré, ale i téměř předškolní kamarády.

Kateřina Dobrozemská, Olomouc, 8.1.2014

Komentáře jsou zakázány.